čtvrtek 25. ledna 2018

Zápisky z 38 tt

V životě jsem nebyla v tolika sedmdesátkovejch, případně osmdesátkovejch prostorech, jako v posledním měsíci. Čtyři pražský kliniky (pediatr, praktický lékař, EKG a tak) a jedna rakovnická nemocnice. Někde ještě krásný retro dlaždičky, chromovaný lustry, páternostery, typografie, jinde i původní výzdoba, oblemcaný sedačky a zbytky izolepy a bílejch lepítek držících reklamní plakáty farmakologickejch firem, všude tchýnin jazyk a přerostlý sukulenty. Kdyby tam k tomu čekání dělali filtr, je to občas úplná letenská kavárna. (Ta koza, na kterou jsem dole bez statečně šplhala, ale už tak moc retro bejt nemusela.)

Díky naší dceři mám poprvý v životě praktickýho lékaře, respektive lékařku.(Ta holka má na mě významnej vliv už teď, a to se ještě ani nenarodila.) Moje lékařka má velmi krásnou ordinaci. Je to jako cesta časem, z vokopaný chodby, po projížďce otřískanym výtahem a najednou čistá, světlá dvoumístnost, březová překližka a výrazný soliterní lustr. Vypadá to tam, jako by to navrhovala Soňa Malinová. A to není žádná draze placená soukromá ordinace. Hned jsem nabyla dojmu, že jsem v dobrých rukou. Každýmu trochu vnímavýmu člověku přece musí být jasný, jak může prostor významně ovlivnit náladu, pocity a možná i zdravotní stav.

Trochu si nadávám. Nabrala a naslibovala jsem toho hrozně moc s tím, že přece v lednu už na to budu mít čas, když je většina mých běžných zaměstnání v devátym měsíci důstojně neproveditelná. Nedošlo mi, že dost podstatně klesne i moje výkonnost a naopak se zvýší četnost výjezdů někam roztáhnout nohy, odevzdat moč nebo nakoupit plíny. Sama jsem si k tomu ještě přidala geniální nápady jako nutnost vymalování záchodu budoirovou zelenošedou s mosaznými odlesky (ačkoliv je to místnost, kterou mimino ve svém prvním roce asi příliš často nenavštíví), ušití merino zavinovačky do tuhých únorových mrazů a podobně. Zatím se teda nenudím, nevizualizuju, nemedituju a rozjímám hlavně v těch čekárnách. Ale věřím, že ona má pro mě pochopení.

Z předporodních seznamů už mám osypky. Tak si vytvářím svoje vlastní. Třeba koupit si rtěnku. Rtěnka, myslím si, může být zásadní duševní berličkou matky na mateřské. Nebo vidět nějaký krásno. To jsem si splnila na Daisy Mrázkové. Taky mám osypky z dotazů, jestli se bojím, případně těším. Na to mi ale právě na téhle výstavě skvěle odpověděl Jácíček:

"Co je to Budoucno?
Budoucno, to je ... to je ... to je takový čas víš, který se před tebou sám od sebe kutálí...
nemusíš ho nikdy dohonit, nechceš-li ...
To je výhodné, řekla Veverka.
To bych řekl. Já osobně, Veverko, mám Budoucno strašně rád! Já vlastně skoro všechno (kromě některých všedních maličkostí, jako například jít na jahody) nechávám na Budoucno!
Kromě na jahody ...?
Ano, takové maličkosti se můžou dělat hned.
Tak pojďme, řekla Veverka."



6 komentářů:

  1. Na doktory (zejména dětské) velký pozor, byť mají ordinaci sebekrásnější a působí seriózně. Do prvního dítka jsem lékaře nepotřebovala, byla jsem úplně naivní a než jsem se zorientovala a zjistila, že si musím informace shánět sama a některá rozhodnutí dělat sama, udělala jsem pár chyb, které mě dodneška mrzí. Hodně štěstí! Hana

    OdpovědětVymazat
  2. Rakovnická nemocnice je otřesná, ale na porodním to je možná lepší? :)

    T.

    OdpovědětVymazat
  3. Právě jsme s klukama poprvé dočetli Jácíčka. A pokud mi zaberou atb, tak snad i to divadýlko Haló Jácíčku v neděli uvidíme! Věřit v krásný maličkosti co nás v budoucnu čekají se mi zdá jako ta nejlepší věc na světě!

    OdpovědětVymazat
  4. Už se to blíží!
    Vendula

    OdpovědětVymazat
  5. Jácíček je úžasnej (taky čteme :)) a má pravdu! A já se těším! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Taky zrovna čteme Jácíčka :-)
    Šťastnou ruku při výběru rtěnky!

    OdpovědětVymazat