Zápisky


Mateřství mi přineslo dost témat k zamyšlení. Co si budeme povídat, obrázek si můžete udělat na diskuzních fórech emimina. Ale kromě barvy, konzistence a četnosti stolice mé dcery, je jedním z nich i otázka po jejím štěstí a spokojenosti.

Jestli tý holce něco přeju, tak je to sebevědomí (bez toho pejorativního nádechu devadesátkovejch podnikatelů v sakách s oblejskanejma loktama). Jistotu, že sem patří a má právo bejt na světě, ať už bude jakákoliv. Aby se nemusela poměřovat, ujišťovat, vymezovat a přesvědčovat. Taky závidět, povyšovat a zavírat hranice. Aby věděla, že může bejt milovaná přesně taková, jaká je a motivaci k vlastnímu vývoji našla v zájmu o svět a ne v mindráku. Aby si dovolila něco zblbnout, udělat chybu a nebejt dokonalá. Aby vlastní hodnotu neodvozovala od počtu jedniček na vysvědčení, od počtu titulů před jménem, počtu tisícovek na účtu ani počtu lajků pod fotkou. Aby úspěch druhých nepovažovala za svojí prohru. Aby věděla, že objemnější pozadí i výraznej nos, rodovou zátěž, může proměnit na rodinnej poklad, když je správně vynosí. Aby se klidně koukala přímo do objektivu a díky zdravýmu vztahu k sobě samý měla dost pozornosti, lásky a soucitu i k ostatním. Přeju to Almě, z celýho srdce, a přeju to i nám všem.


A myslím, že začít budu muset u sebe. Protože se vám přiznávám, a to přiznání je vlastně docela bolestný, že já jsem ta, která v první chvíli podlehla nervozitě ze zvolání " Ta je ale obrovská!" nad kočárem, občasnýmu označení "buclatý chlapeček" a vlastně i pocitu, že to malý miminko nesmí svým vzhledem, schopnostmi ("už se ti přetáčí na bříško?", "a spinká v noci?") ani naturelem, zklamat očekávání každý sousedky v baráku. Jenže to nechci. 

Ráda bych naší príma dceři občas utřela nos nebo zavázala tkaničku, aby se jí líp běželo, když se vydá někam do světa. A v tom kapesníku při ruce a dvojitý kličce aby byla právě ta správná míra podpory a zájmu, která si nic z budoucích dobrodružství nenárokuje ani nevynucuje. 


Vzduch už je řízlej vůní čerstvě ořezanejch tužek a Almě je už půl roku.

Komentáře

  1. Krásné vyznání <3 Víš co myslím, že asi každá máma znejistí když dítě"nezapadá" do škatulky. Ale zjišťuji, že čím je dcera starší, tak tím více se mě tyto komentáře nedotýkají. Moje dcera je velmi svá a jsem na ni pyšná i když se hodně krát zapotím :D. A jsem šťastná, že ji mám, protože díky ní mám větší sebevědomí a naučila mě myslet i na sebe!

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné. Jste pro ni ta nejlepší máma na světě ! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Přesně tohle přeju nám VŠEM, protože od tohoto se VŠE odvíjí. Děkuju za článek, tohle téma si v sobě poslední dobou velmi řeším a léčím a zvedla jste mi náladu. Až na to přijde, doufám, že budu stejně dobrá máma jako vy.

    OdpovědětVymazat
  4. Pod to bych se podepsala. A hlavně pod to, že je potřeba začít u sebe. To je nejdůležitější.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky