Zápisky z šestinedělí

Je to mnohem těžší, než to vypadá z příspěvků instagramovejch matek  s hastagem "nemuzusenani/nejvynadivat" nebo "nasandilek" a nebo "mojevsechno".

Je pro mě těžký nespat, nemít svůj vlastní čas, chodit převážně v teplácích a všude mít fleky od mlíka. Ale zajímavě těžký je i zamilovat si svojí dceru takovou, jaká je. Opustit představy o éterické dívence jemně mžourající přes dlouhé řasy a radovat se z naší tygřice Almy, která se sápe po mejch bradavkách jako by se poslední kojení neodehrálo před půl hodinou, ze spaní vyje, vrčí a ano, i chrochtá, má alespoň dvě brady a zatím i plešku. Že se narodila po svym, nehledě na moje představy a že si po svym bude i dál žít, nehledě na moje přání. Že vlastně není moje druhý já, a že "moje" je jen v omezené, na vztah matka/dcera se vztahující, formě.

Čím dál tím víc hodin ze dne se mi (nám) daří žít, ne jen přežít. Několik chvil bych mohla opatrně označit i slovem užít. Když užít nastane, snažím se z něj nabrat síly, v módu žít se mi daří vyprat, převlíct postel nebo zapnout myčku.

Včera ráno jsem si dala kafe (úplně slabý), někdy si pustim na chvíli Vltavu, i když miminka nemají poslouchat reprodukovanou hudbu a řeč a taky pořád používáme jednorázovky i přes nažehlenej komín látkovejch plen. Ale nakonec asi nebudu tak hrozná matka, protože kromě toho, že dělám, co jí na očích vidím a statečně vytahuju prso na povel, jsem si v jednu ráno vzpomněla i na slova minimálně dvaceti lidovek a přezpívávala je spící Letný a bdící dcerušce. Dcerušce, nad kterou se dojímám a u který mi i ty dvě brady přijdou vyloženě jako vrchol krásy a roztomilosti.

Dneska jsem dopla svoje netěhotenský džíny. Almě je 27 dní.

Myslím, že by se mělo víc mluvit o tom, že šestinedělí je opravdu náročný období.

Nepište mi prosím, i kdyby jste si to mysleli, že jsem melodramatická, vy jste museli vyvářet plíny a jedno dítě - žádný dítě. Přeci jen, jsem v šestinedělí a rozpláče mě i sjezd Ester Ledecký na lyžích.

Ps: Jaká je vaše oblíbená lidovka? Už mi trochu dochází nápady.







Komentáře

  1. To je tak krásně životem napsané ...Já jsem zpívala ráda Černé oči. Když byly větší .. úspěch měl David a Goliáš...Severní vítr...atd :) Mějte se krásně a přeji hodně zdravíčka, síly a radosti. Monika R.

    OdpovědětVymazat
  2. Greto, mela jsem to asi uplne stejne - bylo to opravdu narocny. Nekonecna unava, mliko vsude, vlastne vsechno vsude, nekde urvat kus jidla a hlavne spat, to jsem tolik potrebovala, ale moc nemohla... Predstava, ze vbrzku vyjdeme ven, ze to nejak zmenezuju, mi prisla jako sci-fi. K tomu jsem se prala s pocitem, ze svoje dite nemiluju tak moc, jak bych asi mela! ALE! Kazdymu to trva vsechno jinak dlouho. Po druhym mesici jsme byly schopne prejet republiku vlakem, latkovy pliny se mi vysmivaly az do ctrvteho mesice, do ty doby byly bud moc velky/narocny/... atd. Vsechno se to stane, neboj. A mas recht - kdyz je to krusny, muze to byt krusny opravdu fest. Sestinedeli da zabrat! A obrazky vyladenych matek dokazou pocity zmaru dobre prohloubit, znam to,doporucuji moc nesjizdet. Drzte se, za mesic uz si na vetsinu tech tezkosti nevzpomenes, ale ted preju, at je zvladnete s co nejmensimi ztratami. Hodne stresu si i vytvarime samy/i (pliny atd.) - kasli na to, ses to nejlepsi, co se Alme v zivote mohlo stat a to je nejdulezitejsi <3 Opatrujte se a kave zdar! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jedno dítě žádný dítě? Hahaha :-D Moje zkušenost je, že nejvíc dětí je právě jedno dítě. Od tří výš už to docela jde. Držte se :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jedno dítě žádný dítě, platí, když máte dvě a víc dětí a všech až na jedno se zbavíte a pokud možno jste na něj ještě dva :-)

      Vymazat
  4. Jo a jeste pozor! Mas muj nejhlubsi obdiv, ze jsi zvladla napsat v tom vsem tento post, ktery nejspis mluvi z duse mnoha zenam, ale hlavne ma hlavu a patu a je jako vzdy stylisticky na urovni! O tebe se fakt nebojim :) Tereza

    OdpovědětVymazat
  5. :) bude zima bude mraz kam se ptacku kam schovas. Uzivejte holky. Ja to cele prospala pokud slo a chodila v kosili :D. Poprve v zivote me bylo teplo v breznu s holyma nohama :D

    OdpovědětVymazat
  6. První blog, který mě baví, i když v něm figuruje dítě.Moc hezký příspěvek.

    OdpovědětVymazat
  7. I když o tom nemám ani páru, moc mě to tu baví. Děti si prý své rodiče vybírají, tak Alma jistě moc dobře věděla, do čeho jde ;) Jo a mamka mi kromě jiných zpívala "Co sa to šupoce za tú stodolú aj bože, co sa to šupoce za tú stodolú. Šuhajovi koně, šuhajovi koně, šuhajovi koně vody nemajú." a tak dál ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Je opravdu zvláštní, ze se o šestineděli moc nemluví s už vůbec ne o tom, jak je náročný. A Instagram to vůbec, ale vůbec neulehcuje. Mně šestinedeli šokovalo a vůbec jsem ho nezvládla. Pravě kvůli té priblblé bublině krásna a uklizena s načančána... chtěla jsem to taky a ono to nešlo a já se hroutila. Pak jsem se na všechno a na všechny vykašlala, vypla všechny aplikace na telefonu a byl klid. Od té doby bych řekla, ze jsem si to užívala. Indtagram je v tomhle opravdu zvrácenost.
    A nás chytla písnička od Marty Kubišové ... Je půlnoc nádherná, spi i lucerna... Dceři jsou 4 a často ji zpiváme dodnes.
    Prosím, proč nemají miminka poslouchat reprodukovanou hudbu? Kvůli cizímu hlasu?
    Mějte se hezky a držte se. Tempo dění si teď určujete vy sami.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někde jsem si přečetla, že je to mate, reprodukovana řeč z rádia nebo televize. Zní jinak. Ale žádný dogmata, asi jde o to na miminka mluvit a zpívat jim a ne pouštět cely den televizi.

      Vymazat
  9. Ester me rozbrečela i když už mam šestinedělí par neděli za sebou:) ale zas ne tolik abych si nepamatovala jake to bylo přesně takove to bylo
    Kamila

    OdpovědětVymazat
  10. Já teda jedu songy typu Na Okoř je cesta a Před chajdou až oheň bude plát. Můj jedenáctitýdenní syn se u toho hrozně zajíká smíchy :)

    OdpovědětVymazat
  11. ...vyletěla holubička ze skály...žežuličko kde jsi byla, žes tak dlouho nekukala...dobrý den, dobrý den, my jsme tady první den, co se tady pije, jak se tady žije...vstávej semínko holala, bude z tebe fiala...a tohle jsme sjížděli furt dokola, děti milují opakování...ať malá roste a je jí na světě dobře a vám s ní taky
    zdravím jarka

    OdpovědětVymazat
  12. Je to přesně tak, jak jste to napsala, úplně se mně to vrátilo. Měla jsem nespavce, tak nejhorší pro mě bylo, přijít o jakýkoliv volný čas. Tak ať je jen lépe! Hana

    OdpovědětVymazat
  13. Já jsem se po každým porodu vzpamatovávala minimálně rok. Nejhorší byla ztráta svobody a VŠECHNOJEJINAK. Ještěže tenkrát nefrčely blogy. Z těch dokonalých mamin bych sebe samu zastřelila asi. Mému řvoucímu vnukovi jeho rodiče pouští na mobilu šumění moře, zpěv cikád, ale i vrčení vysavače (to zabírá nejvíc!). To když dojdou ty lidovky a hlas. Hodně sil přeju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nám nejlíp zabíral puštěný fén, ten monotónní zvuk uspával líp než jakákoliv ukolébavka. Když jsem šla koupit nový fén a chtěla jsem slyšet, jestli má příjemný zvuk, pan prodavač trochu zvedal obočí... :-)

      Vymazat
  14. V širém poli hruška stojí, Lásko bože lásko, Teče voda teče, Ó hřebíčku zahradnický, vánoční koledy pořád dokola. Šestinedělí jsem probrečela, úplně iracionálně, pro mě byl nejtěžší ten náhlý nával obrovské zodpovědnosti za všechno. Bude to čím dál lepší, fakt... A píšeš pořád skvěle, hlava slouží, to je vidět! :-)

    OdpovědětVymazat
  15. No ja mam zas depresi ze takhle dokaze nekdo psat v sestinedeli. Ja mela ale asi vygumovano i pred nim. Nevim jestli ti taky nepridavam svyma fotkama. Ale vono to za tu bolest a nervy proste stoji.dnes nam josef brecel jak hysterka a toma z toho popadl amok. A taky poustel vysavac. A ja mam rada tyhle dve pisnicky:ci pak je ta holcicka co ma cerny ocicka?ona na me koka ona na me koka.ona na me ja na no jestli ja jo dostano ona na me koka ona na me koka. A druha:houpity houpy hou az budes mou milou budu te kazdy den houpat na kolenou.ty jsi muj brundibar bude z nas krasny par.budu te kazdy den houpat,houpity houpihou. To mi zpivala maminka a ja to zpivam vsem trem klukum:)jo a pak krestanskou tuhle: usnul jiz cely nas dum svetylka v oknech sla spat poplujem v postylkach naproti snum pan jezis nas ma rad.usnula celicka zem do travy ulehla tma aj nespi nedrima pan jezis jen sve deti v peci ma. A nakonec podvecer tva celadka co k slepici kuratka k ochrane tve hledime laskavy Hospodine. Pac a pusu!a jak jako stihas album fotek to mi rekni!:)♡♡♡

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jedno dítě, žádný dítě ;-)

      Vymazat
    2. A z tvých fotek mam naopak naději, ze mit děti je fajn. Jsou totiž plny radosti a dokonalý nedokonalosti.

      Vymazat
  16. Alma - krásný, hrdý, silný jméno. Jako ty dvě rozkošný bradičky :). A je moc dobře, že takovýhle post je. Krásný i hrdý i silný.

    A z VRZ mám deprese vždy :). Ale takový ty pěkný, inspirativní. Zrovna včera jedna. Tolik nádherného tvoření, čtení, kreslení. Nebo Jana z lesa. To jsou velké krásy, a aspoň z velké dálky posílám velké díky!!!
    Veronika

    OdpovědětVymazat
  17. Jak je vidět, to co prožíváte je úplně normální a přece je to pro (skoro) každou ženu šok... Divné. O šestinedělí se nemluví a představa získaná z krásných fotek na internetu je od reality velmi vzdálená. Bejt matkou není lehký a nejtěžší je to na začátku, než si na to člověk zvykne. Ale stejně jako porod, všechny jsme to přežily, takže i vám se blýská na lepší časy ;-). Hodně sil a zdravím taky z Letný (u nás ty lidovky každopádně slyšet nebyly). Ivana
    PS: Už mě několikrát napadlo, že díra na trhu se vzděláváním jsou kurzy pro maldý holky o mateřství a rodičovství... Ale možná je to v mládí nezajímá.

    OdpovědětVymazat
  18. zažila jsem to hrozně podobně - největší překvapením šestinedělí bylo, že nemám všechno ve svejch rukách, protože svoji část si prostě šéfuje novorozený E. po roce a půl nejvíc miluje "když jsem já sloužil".

    OdpovědětVymazat
  19. Moje maminka lehce katastroficky říká "Pamatuj, šestinedělka je jednou nohou v hrobě". Ačkoli je to obecně dost děsivé, bylo to nejlepší, co mi mohla po porodu říct. Podceněných šest týdnů po porodu je zoufalých šest měsíců po porodu. Je potřeba se vzpamatovat, opečovávat a uklidnit. Já si vždycky docela užila, že jsem mohla říct - teď jsem v šestinedělí, starám se o mimino a o sebe, očekávám, že všichni ostatní se o nás budou starat taky. A říkala jsem to často a nahlas.
    U nás frčí u téměř zlidovělé Nezacházej slunko a Ovečka. Nedávno jsme spočítala, že za posledních 13 let jsem zazpívala Černé oči minimálně 2500x.
    Petra

    OdpovědětVymazat
  20. O šestinedělí se málo mluví a o době po skončení kojení jakbysmet (hormony taky absolutně poplašený). Obojí děs a hrůza a nejhorší je, že to málokoho napadne a vysvětluj někomu ty nepopsatelný stavy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, pro mě byl teda největší naráz konec kojení v roce, do té doby jsem si jela na nějaké hormonální vlně a nic mě nerozhodilo, šestinedělí jsem si ani nevšimla, kdy skončilo, ale po odstavení jsem se málem psychicky složila a pěkně dlouho se vzpamatovávala, fuj, ještě po dvou letech se oklepávám, když vzpomínám..A jak jsem si pak připadala jako neschopná, na nic, proč se hroutím z dítěte po roce, no došlo mi to až zpětně, že mě stabilizovaly hormony a pak výbuch:) Viky

      Vymazat
  21. ...a byť mamou človiečika-autistu-bez väzbového dieťaťa, aj keď čo by za to dali matky, ktoré nejakým spôsobom strácajú-stratili dieťa...

    OdpovědětVymazat
  22. na mé děti zabíral skoumal+vodňanský - dejte hysterce aztéka, dejte hysterce inka, s aztékem ať se vyvzteká, s inkem ať spinká, hysterka malinká:)))zdravím a.l

    OdpovědětVymazat
  23. Je to náročný...
    Krásně napsáno.

    Inspirace k lidovkám tu:
    http://syroovka.blogspot.cz/2017/12/zpivejte-s-nami.html

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky