neděle 15. dubna 2018

Mateřský zápisky

Chodíme do parku. Můžu to svádět na nutnost čerstvýho vzduchu pro dítě, ale primárně potřebuju vyvětrat já. Ostatních matek se zatím bojím (hlavně protože vypadaj, že vědí, co dělaj). A parky jsou dopoledne plný matek. Nenápadně je pozoruju. Koukám co mají za kočár, jak moc mají oblečený dítě, jestli jsou na tom podobně jako já a mohly by jsme bejt kámošky.  Ale když se s některou míjím, většinou se dlouze zadívám na druhou stranu. Pořád mi to nedochází, i když před sebou tlačim kočár, že jsem taky matka.

Že už nám to spolu docela jde, se pozná podle toho, že má Alma ladící obleček a nemá každou ponožku jinou. I takový byly začátky.

Ten pocit, že mám svůj život zase alespoň lehce ve svých rukou je spojenej s okamžikem, kdy jsme zvládly cestu k holiči. Mám ostříhaný vlasy a zase cejtim vítr na zátylku.

Mateřství je teď moje citlivý místo. To přání bejt dobrá matka je asi alespoň na začátku fakt palčivý a já jsem v tý nový roli obnažená a nechráněná. Před vlastníma pochybnostma, před cizíma poznámkama, před unaveným pohledem mýho může, když mu musím to dítě alespoň na chvíli dát, abych se nezbláznila. Vlastně si ale myslím, že to dělám dobře, že je jí se mnou fajn, že nejsem krkavčí matka a ona má dost lásky, pozornosti a péče. Ale jedno vám rovnou přiznám; nestejská se mi po ní když spí, ráda jí půjčím zájemcům do kočáru a chybí mi můj čas a moje svoboda. A snad i přesto, to může bejt OK.

Překvapilo mě, kolik odpadu je spojený s jednim malym novorozencem. Jednorázový podložky, plíny, ubrousky, lahvičky s krémama, vložky do podprsenky, vložky i jinam, dárky co jí nikdy nechci předat, dárkový tašky od těch dárků, kelímky od kafe aka potěšení všedního dne a podobně. Plníme popelnice, kontejnery a místní charitu. Dost mě to trápí, snažím se ubrat. Ale i když jsou plíny z bambusu, ubrousky kompostovatelný a krémíčky bio, pořád je to často v plastovejch obalech, co můžou skončit v břiše nějaký velryby.

Almě je 63 dní, umí se krásně smát a dneska spolu v kuchyni tančíme na tuhle.

14 komentářů:

  1. Ja se ostatnich matek taky bojim :D. Ty pohledy kdyz nedam dceri na zadek nebo nevstupuju do jeji komunikace s jinymi....ojojoj

    OdpovědětVymazat
  2. Mám děti tři. Dětský hřiště, dětský koutky a mateřský centra jsou pro mě noční můrou stále. Ale po několika letech jsem smířená s tím, že to jiný nebude. A vlastně se mi tím ulevilo.

    OdpovědětVymazat
  3. Ležím v porodnici a musim se smát ❤️ Tvoje zápisky jsou boží!
    Každopádně ten odpad mě taky štve!!! Dost! Sice mám všechno eko a bio ale stejně tady plnim koše ... Už se těšim až doma najedu alespoň na ty látkovky u Rózy i u mě...
    Dárkové tašky od těch dárků které nechceš předat jsou vůbec oříšek. Neřešitelnej.

    OdpovědětVymazat
  4. :) krasne sepsano, bordelu je dost, ale da se to skrouhnout... casem jsem prestala pouzivat ubrousky, mame latkovy pliny a nicim ji nemazu, max olejem ze skleneny lahvicky. Horsi je to s darkama, dokud z toho nemela rozum snadno se nevhodne darky ztratily, ted kdyz jsou ji dva pryc, jde to o poznani hur...

    OdpovědětVymazat
  5. Odpad mě trápí strašně, hlavně co se týká obalů potravin. Myslím na to už při nakupování a když jde volit mezi těstoviny a pytlíku a v papírové krabici, nebo mezi krájeným sýrem a sýrem v plastové vaničce, dám přednost šetrnější variantě. S čím si nevím rady, jsou mléčné výrobky - tam to bez plastů prakticky nejde (smetana, tvaroh, jogurty, mléko, všechno,...). Naopak co se týká hygieny, tam redukovat jde - jednorázový podložky i ubrousky jsou zbytečný, na přebalování stačí jako podložka látková plenka a pod ni igelit a deka, na otírání froté čtvercové ubrousky namočené ve vodě, ani mazat není nutné pořád. A problém "ostatní matky" řeším neustále. Nejhorší kapitola je jídlo - jsem vždycky jediná, kdo na hřišti nebo v autobuse okamžitě nevybaluje krabičky a lahvičky a pytlíčky, takže samozřejmě vypadám jako tyran, co děti umoří hladem :-) Užívejte si Almu, co jen to jde, rychle to uteče!

    OdpovědětVymazat
  6. Mám děti tři - od příštího roku už všechny školou povinné :) Mateřská centra mě také tak nějak minula.
    Látkové plínky vřele doporučuji - v dnešní době automatických praček je to pohoda (v létě se krásně třepotají na slunci, radost pohledět) - látkové ubrousky s nimi jdou ruku v ruce a navíc časem zjistíte, že papírové plínky jsou divně cítit...
    Plastové obaly od potravin jsou moje noční můra, kéž by to šlo i bez nich. Potěšilo mě nové pekařství, kde používají papírové sáčky, špagety v krabici je také prima nápad, ale jsou to spíš jen drobnosti zatím.
    Měla bych dotaz - je lepší kupovat mléko v krabici nebo v plastové lahvi?
    Díky a spoustu hezkých dní!

    OdpovědětVymazat
  7. A to je jako póvl chodit v teplákách? Mě bylo fain v teplákách i před dětma. Ale jo asi bych se za sebe měla stydět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tepláky jsou supr! A póvl nejsi. Myslim, že tohle označení nepatří nikomu, i kdyby chodil jen v teplácích. Asi se mi to moc nepovedlo napsat...co jsem tim chtěla říct.

      Vymazat
    2. achjo taky se omlouvám, taky jsem se asi nechala unést! Právě asi taky mě děsí co všecko můžou na mě ostatní lidi(a co hůř-lidi nějak blízký) hodnotit. Zrovna jsem měla nějak krušný dny. A to si vždycky říkám, že nemá smysl se trápit tím co si asi o mě někdo myslí a jak asi působím na toho a toho. A východisko se učím si připomínat: být vděčná za střechu nad hlavou, za život, za děti, za lásku (byť to teda zní náramně blbě, já ani psát neumím:)) často určitě taky píšu nebo fotím a vyzní to jinak než bych chtěla.
      ten odpad mě taky svírá žaludek(té velryby), bude to stále horší a horší. Co se týče krémečků, je dobrý najít asi vyhovující a pak sehnat největší balení?:)(nám se na pokožku se s klonem k exémům osvědčil sudocrem a až ho dovymažeme, namícháme do něj konopnou mast:)
      pusu a myslím na vás!

      Vymazat
  8. Ehm a jako ponožky mu tak padaj že mu je už skoro nedáváme.

    OdpovědětVymazat
  9. Vím, že chceš asi sdělit tím článkem něco jinýho, ale ty děláš úplně to samý jako kdyby tě někdo odsuzoval za to, že si ráda dáš od dítka oddech a půjčíš ho někomu na procházku. Úplně mě zamrazilo, že mě třeba někdo bude hodnotit jako hřišťovo-koníkovou mamynku, protože si vezmu do parku tepláky. A někdo jinej zas jako šílenou lesanu, protože jsem rodila doma a tak nějak furt kojim, ale na tohle jsem si už zvykla.
    Z příspěvku Matky a jiné ženy jsem měla pocit, že se týhle hodnotící soutěže účasnit nechceš. Ale je mi jasný, že vlastně to neni příspěvek o nás, jinejch matkách, ale o tobě jako matce, tak si to zkusim nebrat osobně a budu ti přát, ať na sebe nejsi moc přísná, ať je všechno, jak chceš a tak. Držím vám všem palce. První dítě je nářez.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Koukám, že se mi to moc nepovedlo. Vyjádřit, co jsem chtěla. Ale to už je riziko blogu, psaní a sdílení. Trochu jsem to přepsala, snad už ve smyslu pokornějším, ale hlavně snad víc sdělujícím moje myšlenky. A nic proti teplákům, kojení ani domácím porodům:-)

      Vymazat
    2. Koukám, že jsem se včera nechala trochu unést. Omlouvám se. Jen mě trochu vyděsila ta představa, co všechno by se dalo hodnotit (na mně). Ale neříkám, že to taky nedělám, člověka to svádí. Chtěla jsem jen napsat: první dítě v životě člověka změní tak moc věcí, že se některé odevzdáme zcela dítěti a jiné s tím urputně bojujeme. Ještě toho moc o mateřství nevím, protože mám děti jenom dvě, ale s tím druhým je hodně věcí jinak. Asi se to bude u každého lišit, protože s prvním jsem se právě stýkala hlavně s jinýma maminkama a byla jsem dost monotematická, nechtěla jsem řešit jiný věci než ty plínky. U druhýho jsem si všimla, že bych se ráda bavila s lidma i o něčem jiným, protože jsem si všimla, že děti rostou nezávisle na tom, co jim mažem na zadek. Takže si zas dávám za cíl vídat se třeba i s lidma, co děti nemaj nebo je maj už velký, takže nevyplňujou celej jejich život, a bavit se o jinejch věcech. Věřím ale že všechny ty možnosti pojetí mateřství (a i ty který jsem nevyjmenovala) jsou dobrý. (I když je pár věcí který nějak nemůžu rozdejchat, žiju v zemi, kde je běžný, že se děti od 2 - 3 měsíců dávaj na celej den do jeslí a kde to dělaj i ženský, co jsou v domácnosti. To je na mě furt tak nějak moc.) Jestli se ti bude chtít jen obletovat miminko, je to fajn, jestli se ti bude chtít ho půjčit zájemcům a dát si oddych, je to taky fajn. Držím palce.

      Vymazat
  10. Úplně vás chápu.Příchod prvního dítěte se nedá s ničím srovnat. Mě ta osobní transformace v matku trvala minimálně rok a byla to ta největší osobnostní krize, kterou jsem zatím zažila. Měla jsem pocit jako bych někde v dáli nenávratně opustila své já. Ulevilo se mi až ve chvíli, kdy jsem to přijala a naučila se žít v té nové skutečnosti. Moc by mi tenkrát pomohlo, kdybych si mohla popovídat s někým, kdo to prožívá podobně..Každopádně jsem šťastná a milující máma, to se nevylučuje..
    S druhým dítětem už je to opravdu úplně jiné. Člověk se nestává matkou, už matkou je. Držím palce, moc....

    OdpovědětVymazat