neděle 13. května 2018

Zápisky

Věšet vypraný plíny sebou nese zvláštní pocit uspokojení a čistoty. Věšet je na balkóně v mezipatře má navíc kouzlo minutovýho osamění v tlumenym cinkání skleniček kavárny ve vnitrobloku.

Někdy se mi stane, že pustím radio a oni hrajou přesně to, co potřebuju slyšet. Je to moment, kdy se mi svět zdá v dokonalym souladu. Naposledy to bylo tohle.

Ještě nikdy jsem nesnědla tolik zmrzliny, co tohle jaro. Několikrát do tejdne je výprava. Nejčastějc Amato u Kamenický, svátečně Puro, a Angelato u příležitosti kontroly kyčliček, zádiček, kilíček atd. a ty jsou skoro pořád. Mísí se ve mě chuť na sladkou smetanovou a kyselej sorbet. Takže napůl. Osvědčený kombinace: vanilka a mango, lískovej ořech a citrón s bazalkou, káva a rakytník. Jen čokoládovou, tu nikdy.

Alma se začala nahlas chechtat. Když jsem jí slyšela poprvý, nemohla jsem tomu uvěřit. Jak se chechtá, začnu se taky smát a když nepřestává, mám co dělat, abych si neučůrla (kór jak je to tam dole ještě takový průchozejší).

Někde jsem četla, že jediná počítatelná realita dětství je ta, na kterou si pamatujem. Je vcelku jedno, jak to bylo doopravdy, co si myslí rodiče, sourozenci nebo co je objektivní pravda. Jde o to, jak svoje dětství hodnotí konkrétní člověk. A to prej hodně záleží na osobnosti, temperamentu nebo třeba frustrační toleranci. Co pro jednoho bylo v cajku, je pro někoho jinýho námětem na terapii na dlouhý roky. To samozřejmě přehánim. Ale pravda je taková, že jako rodiče můžeme ovlivnit jen část. Tak si říkám, že nám Alma, s povahou zatím vykazující usměvavej nadhled, může velkodušně odpustit i nějaký ty budoucí výchovný přešlapy.

Pamatuju si, že jako malá, jsem byla hrozně ráda, když bylo na našich vidět, že se maj rádi. Takový ty drobný gesta.

Chtěla jsem psát o nutkavý potřebě kupovat. Ale Olga to tady napsala tak dobře, že bych se jen opakovala. Tak jen píšu, že to znám. Ten pocit, že když bude mít dítě ten stylovej retro čepeček za 30 éček, budu lepší matka.

Jsme pořád venku. Poprvý v životě jsem něco jako "opálená" z těch všech hodin v parku. Stromy kvetou. Na Letný hlavně kaštany a akáty. Teprve teď jsem si všimla, kolik jich tady je a jak jima prochází světlo. Když postavim kočár pod ně, vydrží Alma dlouhý minuty koukat do jejich korun.

Je to takovej jinej čas.

(Od Soňi)



3 komentáře:

  1. Krása, nádhera. Děti mám už malý školáčky, ale ... ten jinej čas je pořád trochu jinej a naše tichý bratrství je pořád hmatatelný (třebas přes malou hladkou útlou něžnou všemocnou ručičku). A kdykoli jdeme na Letnou, vzpomínám na zvláštní pidijablíčka, který mi v ten moment připadaly, že jsou tak podobný mýmu pididěTátku, a dojemně jsem je fixovala a fotila a do toho houkala "zkouška sirén", kterou od tý doby miluju... a tak čechrám svý klíčový vzpomínky, na to, co mi zůstalo v paměti na dobu šesti a tisícinedělí, vlivem filtru mé frustrační tolerance :). Svatej čas...

    Veronika

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, tak moc jinej čas je to.. Souhlasím... a ze srdce přeji, ať se táhne, ať dlouhý je!

    OdpovědětVymazat