Zápisky

Odlakovala jsem si nehty na nohách, skoro je nepoznávám, ty nohy, vypadají nějaké cizí. Léto skončilo.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Studenej vzduch okolo holejch nohou v kraťasech. Krásně to zebe. Dlouhý vlasy jsou neučesaný, babička ještě spí, vlajou tím vzduchem. Jedeme s dědou na kole. Já na tý tyčce mezi řidítkama a sedátkem. Ještě není nikdo vzhůru, akorát místňáci. Až pojedeme zpátky, zastavíme se v obchodě pro pečivo, měkounkou bílou střídku s tvrdou kůrkou, jugošskej chleba. Jedeme z kopce až k moři. Na pláži ručníkama zabereme místo hned u skály, kde bude stín, aby jsme se tam mohli s bráchou a bratrancema celej den placatit.

Koberec s orientálním vzorem. Vybírám desku a cejtim leštěnku, kterou babička pořád všechno pulíruje. Pouštím Sinatru nebo Armstronga. Většinou. Tančíme s dědou po koberci. What a wonderful world. I s otočkama. Když jehla dojede na konec jedný strany, v gramofónu to praskne a rameno se samo zvedne a usadí zpátky do domečku. 

Jedeme Prckem, červenym fiatem s nalepenou sovou na zadním skle. Sedím vepředu, tak už mi musí bejt alespoň dvanáct. Děda pouští z kazety Nohavicu. Jedeme zatáčkama a kopcema, který se zvedaj nad Turnovem směrem na Smržovku. Nebo do Jablonce. Nebo do Železnýho brodu. Jedeme vždycky za sklem a korálema.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Moc nespíme. Alma a já. O to je to těžší. Nezůstávat v režimu "nějak to přežít" dýl, než je z nedostatku energie nutný. Nechce se mi "nějak přežívat" v prvním roce mý dcery na světě. Ani v druhym a třetim. Když v tom zaklesnu na dýl, nálada se drží v rovině a myšlenky směřujou k pátý, kdy většinou dorazí Ch. "Nějak to přežít" je dobrá nouzovka, ale na delší úseky nedobrá strategie. Den je osekanej, emoce radši na uzdě, myčka puštěná, dítě přebalený a nakrmený, ale kde jsem já, nemám tušení. Kreativita na nule. Neschopná větší empatie. Všechnu pozornost a trpělivost vymáčknu Almě, protože to naštěstí nějak pojistí mateřská láska. Někdy fakt pomůže i hodina navíc.
Když vaše dítě nespí, asi jste špatná matka. Blbě jste ho navykla. Rozmazlila. Proč mu furt dáváte to prso? To je jasný, že pak nespí. Musí se nechat vyřvat. Už by jsi s tím měla něco dělat. Moc nespíme.





Komentáře

  1. Mě zachránila sousedka. Každý den jsme si uvařily kafe do termosky a vyrazily s dětmi ven. Ale ten nedostatek spánku a času pro sebe byla fakt hrůza. Pamatuju si, jak jsem šla s košem po schodech ( sama bez dítěte) a byla úplně štastná za těch 10 minut samoty.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář jsem 2 x smazala a přepsala a stejně nevím, jestli říká, přesně to co mám na srdci. Já mám děti dvě, synovi budou v prosinci 3 a dceři je 5 měsíců. Syn jako miminko taky skoro nespal, usínal u prsu, třeba hodinu i déle, pak se stejně několikrát za den budil. Kolem 10. měsíce, začal hrozně kousat, uspávat u prsu už nešlo. Další půl rok jsme ho nosili, aby zabral. Přes den spal jen v jedoucím kočáře, a to ještě max.2 denně 40 min. Vlastně nevím, jak jsem to přežila. Ale, aby to nevyznělo tak pesimisticky. Postupně to bylo lepší a lepší, a tak na roce a půl začal spát celou noc. Já vím, zní to děsivě, ale uteče to. Dcera ta je jiná, spavé, optimistické miminko. Naštěstí, jinak bych byla mrtvá nebo alespoň v blázinci.
    Přesto těch dnů, které se snažím "přežít" opravdu není málo. A ten tlak na to být chápavá, akční, kreativní, rozvíjející, inspirativní, ekologicky smýšlející, skvěle oblečená a nalíčená matka je opravdu velký. Občas mám záchvaty, kdy se rozhodnu všechno napravit. A to pak často končí tak, že pláčeme všichni. Syn, že třeba proto, že tam nechce být (nemá rád neznámý dětský kolektiv). Já, že se mi zase nepovedlo být skvělou matkou a dcera, protože je z nás nervózní.
    Jako ve všem je asi lepší netlačit na pilu. Místo do montessori herny jít s dětmi do oblíbené kavárny a dát si tam kafe (samozřejmě s kofeinem) a nějaký děsně nezdravý dort. Takže pointa mého hrozně dlouhého příspěvku - kafe a dort (jo a občas 2 deci, chlazeného bílého:-)).
    Jen na tu ztrátu sama sebe recept nemám, já se ještě nenašla.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, takové milé pohlazení jsou vase příspěvky. S tím lakem to mám také tak, léto skončilo. A úplně jste mě vratila do dětských prázdnin, až jsem na měkko. S dítětem, které nespí jsem si prožila taky náročné období. Jak všichni radili, vydržet se to dá��. Ale stále si pamatuji, jak jsem počítala každou minutu do příchodu manžela. Radu nemám, jen s odstupem vidím, že děti narozdíl od rodičů vydrží všechno, a že "bordel" v bytě znamená šťastné dítě. Tzn. šťastná matka, a protože děti jsou jak matky zrcadlo, tak je to začarovaný kruh. Berte každou nabízenou pomoc, nesnažte se dokazovat, že jste nejlepší matka, to je většinou cesta špatná ��. Hodně štěstí vám přeji a hlavn maximum hodin spánku.

    OdpovědětVymazat
  4. Ach... krásné vzpomínky, krásně napsané a tolik toho ve mně tvá slova vzbudila. Krásného.
    Kluci taky strašně, strašně málo spali... oba... A přesně tak jsem se i já cítila... A stejné věty slýchala (kojení). Teď už spí oba celou noc :), když je nic netrápí. A zpětně jen vím, že jsem si toho na sebe možná zbytečně moc nakládala... žádná pomoc, téměř každodenní vaření a málo jsem si vyrážela? ;). Nějak mi to ale jinak nešlo. Ta uvidím, jak to bude s naším třetím, třeba konečně prohlídnu?, zjistím?, pochopím? :).

    OdpovědětVymazat
  5. Mě vždycky zachránila práce. Odjížděla jsem z domu (to je důležitý) a vracela se po půl dni šťastná a těšící se na všechno a všechny doma. A to dcera fakt totálně nespala - a my celá rodina s ní. Občas jsem nevěděla, jestli je 5 ráno nebo odpoledne. Ale ta občasná práce (cca 2x týdně) + hlídání mě vrátily k sobě samé. Vřele doporučuju.

    OdpovědětVymazat
  6. Musis ho nechat vyrvat. To je tim ze jste nic meky. Prosimte tak ho nekoj. Ten te teda vysava. Tak ho dejte do jinyho pokoje a dejte si spunty do usi. On to prezije zadnou psychickou ujmu nebude mit. Kdyz vydrzite tyden bude spat celou noc. Ja dala na zadek pres plinu a spalas celou noc. To je tim babyvakem. To je tim ze ho nechavas usnout u prsu.Tolik takovejch vet jsme si uz vyslechli! Prala bych si to zazit, ze mam miminko co nespi a nikdo mi nehuci do hlavy jak co delam spatne a co bychom delat meli.

    Na druhou stranu jsem asi nikdy nebyla ztracena, mozna proto ze vnimat sebe samu moc neumim a dopravat si pozornost a cas pro sebe nepotrebuju. Jen obcas prosim muze o pohlazeni po zadech. A noci travi se mnou s nama i kdyz se nevyspi. Neprislo by mu to fer a chce byt jedno telo jeden duch.

    Dva starsi zacali spat ve trech letech tak predpokladam ze u nejmensiho to bude podobne. Pomaha nam mit vydatny snidane a nepripoustet si to nevyspani. Verim ze nam Buh dava sili to zvladnout. Ta Laska je totiz nejvic.

    A taky nechodit spat hned s miminkem ale mit spolu sami aspon hodinu.

    Posilam pusu a objeti na dalku.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky všem, WE WILL SURVIVE :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Krásně píšeš!
    Nevyspání je strašný. A někdy je "přežít" bez jakýchkoliv dalších ambicí dost.
    Když si vybavím první dva roky s Ma: já úplně mimo, dítě, který kromě kojení nic nejí (na příkrmy jsme měly obě speciální oblečení, protože Ma zásadně prskala všechno zpátky na mě - vařený, kupovaný, cokoliv), úplně mimo všechny "tabulky", na roce velikost na půl roku, ne, nechodí, ani po kolínkách neleze, jen se plazí po bříšku - ale moc hezky se u toho směje, kontroly u doktorů každý týden, kvůli kojení x krát denně a cvičení Vojtovky třikrát denně ani chvíle pro mě samotnou, strašný vyčerpání... Ale obrovský štěstí - nikdo z blízkých mi nic nezpochybňoval a o sociálních sítích jsem nic nevěděla. A zpětně si říkám, že to prostě bylo potřeba, bylo to nutný, přežili jsme to. Tohle je období, kdy není žádný jediný "správně".
    Držte se a buďte svoje, obě, všichni... Kl.

    OdpovědětVymazat
  9. 6-12 mesicu = bleee, v mem pripade hned 4x. Rada bych napsala neco pozitivniho. Vzdycky me zachranil az otec mych deti. Neco zavelel - ve jmenu meho blaha - a bylo.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky