Devět

Tenhle blog už píšu devět let. Jo, ještě pořád je možný proklikat se archivem až k jeho počátkům a pousmát se nad některými obraty, nad tehdejší stylizací, nad tím, jak čas utek a my se známe už tak dlouho. Trochu jsem teď po večerech listovala. Občas je to hezký, někdy jsem překvapená, někdy dost trapný, ale přece sama sebe nevymažu. To bych byla pokrytec.

(Taky si říkám, proč už nemám tenhle svetr a kde je tahle super brož?)

Ješte trochu k tomu bilancování. Dneska jsem narazila na zajímavej projekt, YearCompass. Ze stránky si můžete vytisknout (dokonce i v češtině) plánovací/bilanční dokument a nechat se provést opáčkem a následně výhledem na další rok. Někdo tohle vození za ručičku předpřipravenejma kolonkama nemá rád, ale strukturace může bejt i docela nápomocná. Nejlíp to asi funguje dlouhodobě, a protože můj poslední deníkovej zápis je z roku 2016 a moc se teď při jeho klidném a rozjímavém dopisování nevidim, zdá se mi to jako fajn alternativa.

Tak co, kolik let už se známe? Pamatujete si ještě osmdesátkový brože, dlouhý vlasy a rozervaný texty? A strpíte mi místo toho ty mateřský rozvahy a Alminy hračky? A co Vás tady vlastně baví číst?

Komentáře

  1. Matně si vzpomínám, že jsem tenhle blog začala číst tak... taky před dětma. :-D Když jsem byla na VŠ a zaujaly mě poetický texty a pěkný fotky pěknejch předmětů předtím než se rozšířil instagram. Takže třeba 5-6 let zpět. Takovýho života... :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jo, a na pěkný předměty je instagram ideál:-)

      Vymazat
  2. Vím, že jsem tvůj blog tehdy dočítala zpětně, takže úplně od začátku to není, ale takových sedm let už být může :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Devět, to je fakt dost. Piš prosím dál.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, to je. Řada blogů, co jsem četla, už vůbec neexistuje. Právě si říkám, jestli to není už moc.

      Vymazat
  4. Ty jo, tak to tě čtu už aspoň osm let....

    OdpovědětVymazat
  5. Já mám pocit, že jsem tě objevila tak před dvěma lety a pak všechno dočítala zpětně. Nebo je to déle?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Markéto, úplně přesně si pamatuju první příspěvek, který jsem četla - byl o staré paní, která Vás poprosila, abyste jí došla koupit noviny. Mám pocit, že to bylo nějak v zimě a velmi na mě zapůsobila nálada toho příběhu...a byla jsem polapená. Líbí se mi Vaše úvahy, pochyby, cesta k mateřství, čtenářský deník, tvorba,Vaše fotky,tygřice Alma :-) ,......vlastně se to nedá takto rozdělovat, protože nejvýstižnější je asi slovo atmosféra, kterou Váš blog má. Prosím, pište dál. Ester

      Vymazat
    2. Milá Ester, díky za zpětnou vazbu, nějak jí zrovna potřebuju.
      M.

      Vymazat
  6. Gretko, myslim si, ze jsem te sledovala pred 6,7,8 lety, uz je to davno. Jak jsem menila pocitace/jmena/pristupy/proste jak plynul zivot, jsem tvuj blog ztratila. Objevila jsem ho pak znovu pred rokem a strasne ve mne zarezonoval clanek o zenach bez deti. A zustala jsem, protoze me strasne bavi ty postrehy ze souziti s ditkem (za mesic budu mit to svoje na svete taky), to rukodelne vyrabeni a prosta opravdovost, ktera tu je. A jeste se mi libi tvuj styl. Byla bych moc rada, kdyby tyhle jemne blogy zustaly. Vsichni se presouvaji jinam, k rychlejsim zpusobum komunikace, ale ja mam rada stare dobre blogovani.
    Takze - krasne blogove narozeniny!

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den,
    Váš blog jsem objevila relativně nedávno, bude to tak půl roku. Od té doby čtu pravidelně, trochu jsem zabrousila do minulosti, ale spíš nahodile. Hrozně mě baví mateřský zápisky, jsou tak strašně přesný a výstižný! Moje mladší dcera je podobně stará jako Alma a pojmenováváte spoustu věcí, které jsem zažívala se starším synem. Ale tak trefně!
    Jsem vděčná za tipy na knížky, je to přesně můj šálek kávy.
    A Vaše tvoření, to je fakt krásný... A tak rozumím té touze něco dělat rukama, jen někam na chvíli odstrčit ty plíny a přesnídávky... a děti...
    Tereza

    OdpovědětVymazat
  8. milá markéto!nevím kdy to bylo, když jsem tvůj blog objevila, ale byla to láska na první....pamatuju si, že sis vyfotila stejný dům nad andělem, že jsem achala nad "trnkovou zahradou"..a čtu tě upně nejvíc nejradši!piš dál! Tom říkal, že si myslel, že ti je tak dvacet pět:) jsem děsně ráda, že jsem tě-vás mohla poznat!uvidíme se nejpozdějc na jaře!projdeme č. a dáme si kafe na zahrádce se slepicema a taky třeba konečně s tebou zajdu do té č. kavárny!a v létě, jestli to vyjde, uděláme výlet na maringotku, jo?
    teď bych sem už napsala jen srdíčka, ale když píšu z počítače, neumím je udělat:)
    pac a pusu a přeju si hodně tvých článků!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky