Mateřský zápisky

I matky chtěj bejt někdy cool. Nebo minimálně tahle matka, abych nepaušalizovala. Být "kůl" je přesně ten pocit, kterej myslím. Českej ekvivalent, obsahující to všechno nevyřčené, se mi najít nepodařilo. Vypozorovala jsem, že je to hodně o mě, a když je nálada správná, nezabrání mi se tak cejtit ani fleky od dýňový polívky na mikině. Mimochodem, všimly jste si, že kočár funguje jako dokonalej zmizík jakýkoliv pozornosti. Primárně teda mužský. Čekujou mě maximálně tak další mamky a seniorky. Ale ty spíš koukaj, co mam za kočár a jestli má moje dítě čepici. Tolik k anglicismům v mém projevu.

Nerada vařím. Ta absolutní pomíjivost výsledků téhle činnosti mě frustruje. Často, když jdu vařit, myslím na Boženu Němcovou. Respektive na nějaké úvahy Radky Denemarkové o Boženě Němcové, co jsem četla. Vyplývá z nich, že jejího génia dost zadupala ta rutina domácnosti a "ženských" povinností. Né, že bych se chtěla porovnávat zrovna s literárním géniem generace (i když naděje umírá poslední), ale ty hodiny prošůrované s hadrem a prostáté u sporáku mě taky někdy přijdou škoda. Většina mých kamarádek vaří skvěle. Netradičně, zdravě, vynalézavě nebo alespoň každý den. A téměř při každém větším ženském setkání se vymění pár receptů a vybalí domácí dezerty. Nemůžu sloužit. Od tý doby, co Alma jí, vařím taky většinou každý den. Zeleninový polívky, zeleninový kari, těstoviny, krůtí karbanátky a vrcholem mých schopností je pečený kuře. Asi deset jídel s menšíma obměnama, nejlíp z jednoho kastrólu a připravený během půl hodiny. Většinou mi během jejich přípravy visí dítě na noze a dožaduje se buď spoluúčasti nebo plný pozornosti při něčem jinym.

Začíná být jasný, že milovat a pečovat malý miminko je úplně jiná liga než láskyplně snášet rozmary jednoletýho batolete. Láskyplnosti mám střídavě víc nebo míň, a jsou i dny, kdy si musím přiznat, že jí spíš nesnáším, než snáším. A nijak to nerozporuje fakt, že jí miluju až za hrob. Pomůže alespoň krátká pauza. Zatím vždycky. Taky se přihlásila o pozornost výchova. Bilancuju mezi touhou splnit cokoliv výměnou za utišení hrdelního řevu a snahou nastavovat jasné hranice doprovázené právě tím řevem. A je to těžký, poznat kdy povolit, pochovat a podívat se stranou a kdy být nekompromisním garantem pravdy. Je to těžký a klade to na vychovatele dost velký nároky. Třeba jíst u stolu, když se to vyžaduje od dítěte. Ale kdo by nemiloval svačinky na gauči.

Almě je třináct měsíců. Zrovna spí a naše kuchyň je celá pokrytá strouhanou mrkví a rozlitou sojovkou. Pekly jsme totiž spolu její narozeninovej dort. Mrkvovej. Trochu se zpožděním. Takže k třináctiměsíčninám. Naštěstí si toho nevšimla.


Komentáře

  1. Tohle jsem si potřebovala přečíst, když byly moje děti lamý. Teď se jen přiblble usmívám, jako že jo:-))

    OdpovědětVymazat
  2. Já taky. A s třetím batoletem přikyvuju dost vehementně. Díky!

    OdpovědětVymazat
  3. Ano, taky si ráno občas přeji vyrazit do světa jako cool matka. Vlastně si to přeji každé ráno, ale jen občas se mi to podaří. Máte pravdu, že rozhodující je vlastní nálada. A na tu má u mě osobně zásadní vliv míra spánkového deficitu. Takže vlastně stejně za to, zda si přijdu nebo nepřijdu jako dostatečně kůl můžou jen a jen moje děti:-)
    Nastavování hranic je pro mě neustálý boj s vlastní pohodlností a nedůsledností.
    Už dlouho vám chci napsat, že jste jediná blogerka, u níž netrpělivě čekám na každý nový příspěvek. Často mi píšete opravdu z duše. Chtěla jsem vám to nedávno říci osobně, když jsem vás potkala v Panorama Cafe v Turnově, ale nakonec jsem se neodhodlala. Vlastně nevím, zda stojíte o osobní konfrontaci se čtenářkami:-) Tak alespoň takhle - díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to jste klidně měla přijít. To byla Alma zrovna dost nenaladěná a nakonec jsme s mamkou radši rychle vypily kafe a šly. Jinak u nás spánek taky dost na houpačce.

      Vymazat
  4. S druhým batoletem jsem se dostala na level, že i to vaření a uklízení je báječný relax, pokud jsem přitom sama.
    Ale nevšimla jsem si ztráty pozornosti, možná jsem tak vyčerpaná, že to je nad moje rozlišovací schopnosti. :-D Lidi - tak celkově všichni - mě normálně zdraví, odpovídají na pozdrav, občas se i usmějou. Muži taky. Ale samozřejmě to není taková ta flirtovací pozornost, ta by mě spíš vyděsila. :-D Almě všechno nejlepší k třináctiměsíčninám!

    OdpovědětVymazat
  5. Taky nerada vařím. Navíc když to většinou polovině členů rodiny nechutná. Na mateřské jsem začala vařit teplé večeře v dostatečném množství, aby zbylo na druhý den na oběd. Půl hodina na jídlo z jednoho hrnce je můj ideál. Ale nejrychlejší jsou palačinky.

    Ten úbytek mužské pozornosti na mateřské je taková příprava na návrat do práce po 5 letech, kam mezitím nastoupily o 10 let mladší kolegyně.

    OdpovědětVymazat
  6. Ano! Pěkný návrat do minulosti :D. Já vždycky zpocená až někde se snažila stihnout uvařit oběd se řvoucím visícím dítětem které už chtělo před 11 spát :D. Pak jsem to vzdala a šli jsme radši spát a najedli se až pak. Nejlepší rozhodnutí v mateřském životě :D

    OdpovědětVymazat
  7. Taky nesnáším to každodenní vaření. Zvlášť teď, když už jsou kluci vybíraví a manžel ho začal považovat za samozřejmost, která už nestojí za pochvalu. Taky se často raději koukám bokem, než abych musela poslouchat řev, protože vím, že nakonec stejně ustoupím. A taky bych byla ráda někdy zase cool:-) Petra

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky