Zápisky

Mám tři kamarádky. Já vím, začínám to jak Halina Pavlowská. Dohromady jsme už roky taková čtveřice (obviously), respektive teď už téměř desetihlavá skupina, protože ty děti stejně taháme pořád sebou. Naši muži si nejspíš myslí, že většinu času mluvíme o nich a pak ještě o dětech. Ale já nejvíc miluju právě to, že ačkoliv si krátce vyměníme tipy na nejvhodnější barefoot obuv pro začínající chodce, rozhovor se někdy odrazí od rozsypanejch kostek lega do úplně jiný kategorie.
Někdy se dlouho nevidíme, to si pak voláme. Někdy na sebe jenom tak myslíme, co bychom si řekly, kdybychom se viděly. Rozhovory mezi námi žijí, různě se přelévají, občas příjde dlouhá, při uspávání naťukaná, zpráva. Jsem za ně vážně vděčná.
Goethe napsal pohádku O zeleném hadu a krásné Lilii. Protože se moje éra ochotnického ztvárnění rozverné bludičky dá časovat někam do období pevného poprsí (jo, ještě se s tím vyrovnávám) a vlasů bez šedin, budu ho parafrázovat jen velmi volně. Ale v podstatě jde o to, že není většího pokladu a osvěžení pro duši, než je rozhovor. Došla jsem k tomu, že se nám ty rozhovory daří především díky tomu, že k sobě můžeme být upřímné. Můžu přiznat pochyby, selhání, slabost, vztek anebo taky úspěch a nadšení, který se někdy taky nepromíjí. Můžu občas plácnout i nějakou blbost. Skoro si říkám, že mít jiný přátele, než takový, před kterými to jde, je zbytečný.

Moje kamarádky jsou taky velkorysé. A tak, když se stane, že nějaká frustrace, přetlak nebo intenzivní PMS překypí do prázdných klepů a uplivnutí bez úrovně, některá z nich to s úsměvem uzavře, možná krátce zhodnotí a velkodušně přejde. Tohle je pro mě hodně důležitý téma. Velkoryse přijímat jinakost druhých, jejich zaváhání i jejich úspěchy. Trochu osedlat velkýho vnitřního kritika. Odpustit si pomluvy za zády, protože nastalá úleva je krátká, zato pachuť pak vydrží dlouho.

Omlouvám se za mravokárné okénko, ale muselo to ven.

A ačkoliv už dva týdny zase moc nespíme a dítě proslintá denně minimálně dva outfity, má Alma pořád stejný počet zubů, jako v minulém příspěvku.

Špičákům a kámoškám nazdar.

Komentáře

  1. Kámošky, to je poklad. Kvůli nim se jen tak z Havířova nehnu.

    OdpovědětVymazat
  2. Opravdová kamarádka musí být jako vrba, vyslechne, ale nic z toho nepředá dál a nepomluví. Je štěstí ji mít a pokud je, pak zpravidla jedna za život.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky